1955-1991
Trabant.cz
Motiv dne
... články
přihlášení





Nejste zaregistrovaní? Registrace na Trabant.cz je zdarma a přinese Vám řadu výhod.

 
 

Trabant 601 S – klasika z jedenaosmdesátého

V této monografii si představíme téměř typický český trabant z počátku let osmdesátých. Jedná se o jeden z mála vozů u nás, které se díky šťastné souhře náhod vyhnuly jak zimnímu provozu, tak nešetrnému zacházení svých majitelů. Nachází se tak při svých šesti a půl desítkách tisících najetých kilometrů v jedinečném, prakticky původním stavu.

Obr. 1: Trabant 601 S Limousine z počátku osmdesátých let. Nebývale zachovalý.

Obr. 2: Gumové dorazy nárazníků (první, "dlouhá" verze) dávají tušit výbavu na přání. Mlhovka je bohužel nedobovou nezbytností.

Trabant, o kterém je řeč, sjel z výrobní linky ve Zwickau na jaře roku 1981. Do vínku dostal atlasově bílou barvu a výbavu Sonderwunsch (tedy "na zvláštní přání", což byl druhý stupeň výbavy ze tří možných). Poznamenejme, že zhruba od druhé poloviny 70. let se do ČSSR dovážela vozidla převážně s touto výbavou, takový kompromis mezi standardem a luxusní verzí. Při pohledu zvenčí můžeme esko identifikovat podle gumových dorazů na náraznících, které jsou oproti provedení S de Luxe v barvě vozu. V této době byly nárazníky již rok vyráběny z hranatých plechových profilů s plastovými černými rohy.

Obr. 3: Vůz zdobí černá těsnění oken s původními světlými výplněmi. Také kličky dveří jsou černé. Zrcátko je patrně starší.

Obr. 4: Na tomto pohledu je zřetelně vidět jakost lakovaného povrchu karoserie. Trabanty nikdy nebyly zcela hladké, jako dnešní vozy.

Černá byla ostatně v módě. Nebo spíš praktičtější. Proto černý lak na stěračích nahradil dřívější chrom, resp. elox, leštěné hliníkové kliky dveří ustoupily bezpečnějším, lépe udržovatelným a také levnějším výliskům z černého plastu. Černá jsou již i všechna okenní těsněšní a v tomto roce nově i výplně krycích lišt blatníků. Celek harmonicky doplňují černé plastové krytky na středy a matky kol (od roku 1977), a tak jediné, co neladí, je eloxované vnější zpětné zrcátko, což je na tomto voze možná anachronismus.

Obr. 5: Také stěrače jsou v černé barvě.

Obr. 6: Originální výbava: Pneumant P34 tubeless.

Interiér v odtínech šedé

Podívejme se dovnitř vozu. Interiér je ještě tradičně v kombinaci šedé a černé barvy. V tomto stupni výbavy byly vozy osazeny dvoubarevným čalouněním dveří, které je v horní části šedé, v dolní bílé. Opěráky všech sedadel mají v horní části všitou černou koženku s lisovaným vzorem. Potahová látka sedadel, koberec, palubní deska i odkládací polička pod ní doplňují šedé neutrální vyznění vnitřního prostoru. Milovníci barev si zde na své nepřijdou. Praktické maminky naopak ano.

Obr. 7: Dobře známá palubní deska s odkládací poličkou za dvouramenným volantem. Vše velmi dobře zachováno.

Obr. 8: Také sedačky jsou velmi pěkně zachované. Na podlaze antracitový koberec.

V interiéru najdeme i pár novinek, na dřívějších trabantech nevídaných. Je to kupříkladu dálkové ovládání palivového kohoutu. Ovládací knoflík kohoutu se přesunul z prostoru před nohami spolujezdce na místo vedle táhel ovládajících větrání a topení. U tohoto modelu bylo ještě ovládání řešeno ohebnou tyčí a knoflík měl poněkud nevzhledný ostrý tvar. Toto provedení vydrželo jen půl roku. Již v červnu téhož roku bylo nahrazeno pevnou hřídelkou s páčkou mnohem subtilnějších tvarů. Nový je také štítek se symboly, které označují funkce jednotlivých táhel topení a větrání.

Obr. 9: Dvoubarevné čalounění dveří. Všimněte si, že zavírací madlo bylo již přemístěno z místa pod oknem zhruba o 20 cm níže.

Obr. 10: Sdružený přístroj. V jeho horní části přibyly dvě kontrolky.

Další novinku nalezneme na tachometru. Jsou jí dvě přídavné kontrolky v místech, kde ručička ukazuje šedesátku. Jedna signalizovala poruchu na brzdové soustavě a byla spínána brzdovým pedálem, došlo-li k jeho prošlápnutí příliš hluboko. Druhá byla vyhrazena pro signalizaci nízkého stavu paliva v nádrži. Byla ovšem zapojena jen u vozů, vybavených plovákem, což není náš případ. Poslední zajímavostí, kterou lze uvést, jsou záslepkami opatřené závitové otvory v zadních sloupcíh. Ty byly specialitou vozů vyvážených do ČSSR a sloužily k dodatečné montáži bezpečnostních pásů pro cestující na zadních sedadlech.

Z "klasických" věcí v interiéru, pocházejících z dob mnohem starších, jmenujme alespoň dvouramenný volant, který na svého polyuretanového následníka ještě v této době čekal. Také samonavíjecí pásy měly teprve přijít.

Obr. 11: Táhla topení a větrání dostala novou legendu. Vedle nich přibyl knoflík dálkového ovládání palivového kohoutu.

Obr. 12: V zadním sloupku je již příprava pro bezpečnostní pásy. Na snímku je také pěkně vidět lisovaný vzor v kožence na opěradle.

Klasika pod kapotou

Zvedněme nyní kapotu a pojďme se podívat, co bylo pod ní v roce 1981 nového. Zde vývoj moc nepospíchal. Dečka se začala dávat na motor již před 12 lety, zvětšená nádrž a vylepšené topení o čtyři roky později. O další dva roky později ztratila elektrická kabeláž své opletení. Novinkou také není motorek stěračů se šnekovým převodem, umožňující dvourychlostní pohyb stěračů. Za zmínku ovšem stojí dvouokruhová brzdová soustava, která zvýšila pasivní bezpečnost trabantu teprve před rokem. Na levém podběhu se tak objevila nová galvanicky upravená konzolka, na níž je osazena vyrovnávací nádržka brzdové soustavy. Konzolka současně převzala funkci podběhu coby nosiče nádržky ostřikovače. V tomto případě se jedná o větší nádržku pro elektrický ostřikovač, který byl do provedení Sonderwunsch běžně montován. Stejná nádržka se montovala i do vozu wartburg.

Obr. 13: Motorový prostor je stejně jako celý vůz ve své původní podobě.

Obr. 14: Zátiší mezi nárží a akumulátorem.

Drobný detail, než kapotu zavřeme: na cívkách nenalezneme velký, černý, ohýbaný a svařovaný držák z profilového plechu, který se montoval do roku 1979. Aby byla umožněna montáž cívek menších průměrů, než jaký měly masivní 6V cívky východoněmecké provenience, dostaly cívky zcela prozaický, řekli bychom až minimalistický "držák" v podobě kusu plechu s otvorem uprostřed.

Obr. 15: Velké 6V cívky typu B6 se zmenšeným držákem. Zaujmou také původní koncovky na svíčky.

Obr. 16: Pohled na neopletené svazky kabeláže. Za pozornost stojí také svérázné vytmelení podběhů.

Je to možná právě motorový prostor tohoto vozu, na němž je nejlépe vidět, jak unikátně je vozidlo zachované. Lakované díly jsou bezvadně lesklé, dečka i gumy naleštěné, pokovené drobnosti vrhají třpytky jako cetky z výkladu krámku s bižutérií. Na plošinky nárazníků snad nikdy nestačil dosednout prach. Jako zcela ohraná musí znít majiteli věta: "ten je jako by zrovna sjel z linky".

Obr. 17: Hrnce světlometů byly v tomto roce již modernějšího tvaru. Vpravo je vidět tzv. technologický otvor v podběhu. Původně byl zakrytý kouskem textilní pásky.

Obr. 18: Detail třmenu listového pera. Stupeň zachování vozidla je opravdu pozoruhodný.

Závěrem

Jistě bychom na voze našli další zajímavé drobnosti, ale nechme si něco i na další monografie. Popřejme majiteli tohoto trabanta, aby s ním na původních pneumantech ujel mnoho veselých kilometrů, a aby mu v této unikátní podobě dělal radost co nejdéle. A nám všem také.

Obr. 19: Těsnění pod světlometem byla i v této době jedním z mála, která zůstala šedá. Dalšími byly těsnění pod zadními světly a lem stropní hrany.

IJA

Vloženo: 8/2/2008 • Zpracoval: eins • Podklady: Martin Židek

© 2017 Trabant.cz  •  Všechna práva vyhrazena. Chcete-li něco veřejně použít, raději se nás zeptejte, rádi pomůžeme.  •  info@trabant.cz TOPlist