1955-1991
Trabant.cz
Motiv dne
... články
přihlášení





Nejste zaregistrovaní? Registrace na Trabant.cz je zdarma a přinese Vám řadu výhod.

 
 

Malý zázrak v kabátu z aljašky

ANO, BYLO TO JAKO V POHÁDCE. PROČ NE... Bylo nebylo, za devatero horami, jedna česká vesnička. A v té vesničce jedna zavřená garáž. A v té garáži šedý trabant. Kombík. Před sedmatřiceti lety si jej dovezl z mototechny pan P. Pan P nepotřeboval často jezdit. A tak malé vozítko trávilo většinu času v garáži. Tu a tam, když bylo pěkně a nebe bez mráčku, dal se trabantík s panem P na malou projížďku. No a jestli neumřel, žije tam dodnes.

Ponechme tuto pohádku v našich myslích a nepátrejme po tom, jak to doopravdy bylo. Jen si ještě představme, že jednou zavítal k onomu malému šedému vozítku nadšený fotograf, a tak máme možnost vrátit se v čase zpátky do roku 1971, kdy trabantík byl nový, a vidět dnes už neviděné. Totiž jak nový trabant skutečně vypadal a co na něm bylo jedinečného.

Co vlastně náš nadšený fotograf našel: Trabant 601 Universal z první poloviny roku 1971 v barvě alaskagrau (šedá aljaška), stav tachometru v době fotografování 4 394 km. A nyní již nechme mluvit snímky samotné. (Jen škoda, že nedokážeme pomocí internetu zprostředkovat tu vůni...)

Obr. 1: Celkový pohled na vůz. Věrná ukázka toho, jak mohl v roce 1971 vypadat trabant přebíraný novým majitelem z podniku Mototechna.

Obr. 2: Vše ladí, všechny díly bezvadně lícují. Nikde nic nechybí, nic není neodborně natřeno jiným odstínem barvy, jak tomu bývá na mnoha letitých vozech, byť málo jetých.

Obr. 3: Ani v zadní partii vozidla nic neruší. Nezbytná mlhovka je decentně skryta pod nárazníkem. Hliníkové tovární označení vkusně souzní s kličkami, poklicemi a výdechy ventilace z téhož materiálu.

Obr. 4: Na levém blatníku nalezneme emblém karosárny v Meerane, kde byly automobily trabant universal kompletovány. Všimněte si také mimořádně zachovalých krytů disků.

Obr. 5: Vpředu nad špičatými nárazníky dominují sklíčka blikačů. V roce 1971 se začaly montovat již v tomto hranatém provedení. Za pozornost stojí také značení E8 na skle hlavního světlometu, později nahrazené značením E15.

Obr. 6: Detail zajímavě "seříznuté" hrany okapové lišty na zádi vozu.

Obr. 7: Detail sluneční clony a těsnění okna dveří. Obé samozřejmě původní.

Obr. 8: Stěrač čelního skla. "Přechodový" typ, který byl dotahován na osu centrální maticí. Vyráběl se jen krátkou dobu, předchozí i pozdější typ byl utahován šroubkem po odklopení stěrače od skla. Na snímku je dobře patrné i těsnění čelního okna. Všimněte si, že není šedé, jak se často uvádí — jeho odstín, je výrazně do hněda. Tato těsnění rychle šedla a teřela působením povětrnostních vlivů.

Obr. 9: Detail aretace vzpěry zadních vzhůru výklopných dveří.

Obr. 10: Dezén Pneumant P29. Jako nový.

Obr. 11: Toto olůvko pochází možná ještě z výrobního závodu.

Obr. 12: Bezdušový ventilek, provedení "A" ...

Obr. 13: ... a "B". Tipnete si, které je původní?

Obr. 14: Karosárna v Meerane přidávala ke standardnímu štítku na motorové stěně také dva další. Jeden z nich najdeme na předním sloupku po otevření dveří spolujezdce. Číslování na štítku je interní v rámci karosárny a nesloužilo pro evidenční účely vozu.

Obr. 15: Celkový pohled na interiér s přístrojovou starého typu. Popelníček uprostřed je ještě staršího kulatého typu.

Obr. 16: Rok 1971 byl posledním, kdy se trabanty osazovaly spínači světlometů a stěračů se svislou linkou a legenda byla tištěna na kryt pod nimi. Vpravo typický knoflík ostřikovače stěračů. Spínač a kontrolka mlhovky jsou samozřejmě nepůvodní.

Obr. 17: Barevně s vozem krásně sladěné jsou úzké sedačky s nearetovaným opěradlem, tzv. "bobky". Kdo na nich někdy absolvoval delší cestu, jistě ocení, jakým přínosem k pohodlí bylo nové provedení předních sedaček, které se začalo vyrábět již v roce 1971.

Obr. 18: Díky těmto přehozům domácí provenience se staly původní sedačky dobře chráněné proti poškození.

Obr. 19: Detail sklopené sedačky spolujezdce. Šroub vzadu na sedačcce slouží k nastavení polohy opěradla. Řidič tak mj. neměl během jízdy prakticky šanci změnit si sklon opěradla podle potřeby.

Obr. 20: Praktický detail na podlahovém koberci, který se u pozdějších vozů vytratil. Pásek pryže ochraňoval koberec jednak před prodřením od kostry sedačky, jednak před znečištěním od mazacího tuku z kolejničky.

Obr. 21: Pohled pod nohy cestujících v první řadě. Zde nás zaujme nožní přepínač dálkových světel, nebo třeba starší, kruhové provedení "hardy" spojky řízení. Tehdy ještě nikoliv nýtované, ale šroubované s korunovými maticemi se závlačkami.

Obr. 22: Nádherně zachované čalounění s tehdy dobíhajícím provedením popelníčků. Zaujmou také dobové bezpečnostní pásy, "dvouruké" provedení. Tyto pásy ještě neměly mezi sedačkami pruty, proto bylo k jejich zapnutí zapotřebí obou rukou. Na obrázku je také vidět klasické zneužití poutka pro cestující v zadní řadě k uložení pásu. Závěsy na jazýček pásu byly zavedeny až později.

Obr. 23: Praktický dobový doplněk na středním sloupku: chromovaný otočný dvojháček na zavěšení oděvu. Kdy byl na vůz namontován, bohužel nevíme. Nicméně to nebylo patrně dlouho po zakoupení, neboť se jedná o běžný dobový doplněk.

Obr. 24: Originální schéma řazení na čelním skle. Na mnoha vozech to již dnes nenajdeme, obtisk nevydžel častější mytí okna. Později jej nahradila modrá nálepka s emlémem koncernu IFA.

Obr. 25: Pohled pod dřevěnou desku v zavazadlovém prostoru. Jak je vidět, podlaha vozů kombi byla shodná s limuzínkami (viz prohlubeň pro rezervní kolo). Pás na podlaze sloužil k uchycení výbavy (nářadí), mohl ale uchytit cokoliv jiného.

Obr. 26: Výbava vozidla uložená v rezervním kole. Krabičky na žárovky, nářadí, souprava na lepení bezdušových pneumatik. Koberec pod rezervou nepatří k tovární výstroji.

Obr. 27: Detail podlahy v zavazadlovém prostoru. Všimněte si zřetelné vrstvy speciální tlumicí hmoty.

Obr. 28: Také v motorovém prostoru vše tak, jak to cvikovští v jedenasedmdesátém vyrobili. Malé cívky, velké svíčky se závitem 18 mm, malá nádrž pouze na 24  paliva. A další pro tuto dobu typické prvky: úzké topení s koženkovým převlekem, opletené kabely elektroinstalace, nebo třeba jednorychlostní motorek stěračů. Oproti starším vozům jedna drobná estetická změna — klakson už ztratil své květinkové víčko.

Obr. 29: Začátkem sedmdesátým let se ještě okolo čísla karosérie kreslil červený lem. Jak je vidět, byla to ruční práce.

Obr. 30: Nedocitelný vzor pro poctivé renovátory. Zde je krásně vidět, které díly měly jakou povrchovou úpravu. I tlumič výfuku byl opatřen černým lakem. Číslo motoru bylo stejně jako číslo karosérie opatřeno červeným lakem.

Obr. 31: Druhý štítek přidaný na vůz v karosárně Meerane. Číslo odpovídá tomu na štítku z obr. 14.

Obr. 32: Přechodové provedení ventilátoru. Je ještě kovový, stejně jako předchozí typy, je však opatřen půlkulovou hlavu, která snížila jeho údajnou hlučnost. Byl tak složen ze dvou dílů, které v květnu roku 1971 nahradil jeden díl plastový.

Obr. 33: Na první pohled nezajímavý detail vzpěry kapoty. Všimnětě si ale, že je v barvě vozu. Ano, specialita z Meerane, včetně lakovaných čepů závlaček. Limuzínky měly vzpěru černou.

Obr. 34: Zámek kapoty. I zde chybí klasické opotřebení lety plného provozu.

Obr. 35: Brzdová soustava je po sedmatřiceti letech stále ještě naplněna modrou tovární kapalinou Globo. (Jaké budou asi její hygroskopické vlastnosti dnes?) Na spínači brzdových světel jsou klasické šroubovací svorky.

Obr. 36: Přední zavěšení výfuku běžné v tomto modelovém roce. Přední tlumič výfuku měl navíc očko, kterým byl zavěšem pomocí "panenky" přímo na plošinku nárazníku. Aby se omezilo chvění přenášené na karosérii, přesunulo se později toto uchycení na přídavnou konzoli na předním silentbloku převodovky.

Obr. 37: Střední uchycení výfuku. Tento závěs u pozdějších vozů zmizel bez náhrady.

Obr. 38: Pěkně zachovalý omezovací pás předního levého kola.

Obr. 39: K výbavě vozu patřilo také nářadí. Zde v téměř úplné podobě. Chybí klíč 8/10 a montážní páky na pneumatiky.

Obr. 40: V tomto voze se sešly dvě krabičky s elektrickou výbavou k vozu. Je pravděpodobné, že levá, v černém plastu s emblémem Glüwo, nepatří k tomuto vozu a byla do něj uložena z nějakého staršího trabanta.

Obr. 41: A poslední snmímek: k vozům s bezdušovými pneumatikami byla dodávána i východoněmecká souprava k jejich pohotové opravě. Kolikrát byla asi tato použita?

No, a byl už pomalu večer. Fotograf "sbalil fidlátka" a šedý trabantík zajel zpátky do garáže, aby tam opět nějakou dobu zůstal. Přejme mu věrného a pečlivého majitele, v jehož rukou zůstane dlouho takový, jak si jej pamatujeme díky těmto fotografiím.

IJA

 

Vloženo: 26/5/2008 • Zpracoval: eins • Podklady: Vladimír Vlach

© 2017 Trabant.cz  •  Všechna práva vyhrazena. Chcete-li něco veřejně použít, raději se nás zeptejte, rádi pomůžeme.  •  info@trabant.cz TOPlist