1955-1991
Trabant.cz
Motiv dne
... 
přihlášení





Nejste zaregistrovaní? Registrace na Trabant.cz je zdarma a přinese Vám řadu výhod.

 
 

Pár slov o lakování trabantů

Erhard Flechsig, někdejší specialista na lakování trabantů ve cvikovském závodě, tvrdí: "Jedna věc je lak, a jiná věc je barevný odstín.".

Do roku 1960 byly trabanty lakovány tehdy obvyklým nitrolakem. Finální lak tvořilo přitom až sedm vrstev. Počátkem šedesátých let vypsal generální ředitel kombinátu IFA Kurt Lang na tehdejší dobu vysoké prémie ve výši 300 marek, podaří-li se trabant lakovat na bázi syntetických pryskyřic. Avšak zatímco nitrolak schne při běžné teplotě bez problémů, povrch nastříkaný syntetikou obsahuje milióny miniaturních kráterů a potřebuje k vysušení a zacelení teplotu nad 80° C. To byl problém. Vedlejším produktem při výrobě duroplastu je voda, vázáná v hotovém výlisku. Při teplotě nad 80° C se voda začne z duroplastového dílu odlučovat a naruší tak vrstvu laku. Proto musela být nalezena cesta, jak vodu z duroplastu dostat. Řešení přineslo "odpařování" dílů. Během výrobního procesu byl horký lis několikrát na pár sekund otevřen (v případě např. střechy až 7×), přičemž se voda z lisovaného dílu v oblacích páry odpařovala. Tak mohly být trabanty od dubna 1960 lakovány syntetickým lakem.

Zatímco nitrolak odráží asi 60 % světla, moderní laky až 90 %. Syntetický lak je také lesklejší, než nitrolak, vydrží déle a vypadá lépe. Je stabilnější vůči UV záření. Přesto teplota při sušení syntetického laku zůstala problémem až do konce výroby trabantů. Při teplotách nad 100° C se duroplast začíná bortit a tvoří "hrče". To byl také důvod, proč trabant nikdy neměly metalický lak.

Od roku 1978 byly trabanty stříkány lakovacími roboty. I tak se však neobešlo lakování bez dokončovacích prací, stejně jako v moderních lakýrnách, kde z technologických důvodů ruční podíl práce činí okolo 5 %. U trabantů byla zvlášť náchylná k poškození velká plocha střechy. To přivedlo cvikovské na myšlenku lakovat střechu v jiném odstínu, než zbytek vozu. Pak už stačilo jen namontovat na vůz chromované nárazníky a "de luxe" byl na světě. Podle Erharda Flechsiga byl dokonce počet ručně opravovaných střech víceméně v rovnováze s kapacitou chromovací dílny.

Nabídka barevných odstínů automobilu trabant odvisela spíše od dostupnosti barevných pigmentů, než od přání zákazníků. Naštěstí se k trabantu vzhledem k jeho velikosti a tvaru lépe hodí pastelové barvy, než zářivé tóny. První trabanty na konci 50. let vyjížděly z výrobní haly v barvách červené, modrošedé, banánově žluté či jasně modré. Brzy ale převážila bílá barva a její blízké obměny. Červená záhy z nabídky zmizela docela, jelikož červené barevné pigmenty se musely nakupovat ze západu za drahé devizy.

V druhé polovině 80. let se podle rozhodnutí politbyra z května 1983 začala budovat v Moselu nová moderní lakovna. Svým zařízením dokonce předčila lakovnu ve Wolfsburgu. Trabanty se této moderní techniky už bohužel nedočkaly.

Zdroj: Theo Stiegler — Der Lack (in Der Trabant wird 50!, zkrácený volný překlad)

© 2017 Trabant.cz  •  Všechna práva vyhrazena. Chcete-li něco veřejně použít, raději se nás zeptejte, rádi pomůžeme.  •  info@trabant.cz TOPlist